Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kilian, (28. března 1914 Brno – 3. února 1997 Praha) byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Stal se nejpřekládanějším českým autorem 20. století. Stálý host a důležitý člen hospody U Zlatého Tygra a jeho tzv. Hrabalovy Sorbonny (Bohumil Hrabal, Ivo Tretera), čestný prezident hospodské přístolní společnosti zvané Zlatá Praha.
Životopis Bohumila Hrabala
Mládí
Narodil se v Brně-Židenicích (Balbínova ul. 47, pamětní deska) svobodné matce Marii Kilianové (1894-1970) a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blechovi (3. 1. 1893 Jevišovice – 1970 Brno), který se ovšem k otcovství nehlásil, proto byl pokřtěn Bohumil František. Do tří let žil u prarodičů v Brně. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru v Polné, kde se seznámila se svým budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem (1889-1966; předobraz literární postavy Francina), za kterého se provdala v děkanském chrámu v Polné dne 7. února 1916. 26. prosince téhož roku dal František Hrabal písemný souhlas s tím, aby syn jeho ženy, Bohumil, mohl užívat jeho jméno. 25. září se narodil Hrabalův nevlastní bratr, Břetislav Josef. Oba rodiče se aktivně věnovali divadlu, kde se objevil i malý Bohumil, když 16. května 1918 hrál v Jiráskově Vojnarce. V srpnu 1919 se čtyřčlenná rodina přestěhovala do Nymburka.
Po maturitě na reálce, kterou s obtížemi dokončil, neboť několikrát propadl, studoval Hrabal na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, navštěvoval však rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filosofie. Vinou uzavření vysokých škol v období okupace mohl svá studia dokončit až v roce 1946 (získal titul JUDr.). Během války pracoval jako železniční dělník a výpravčí v Kostomlatech, což se odrazilo i v jeho literární tvorbě. Vystřídal i profese jako pojišťovací agent, obchodní cestující, od roku 1949 brigádník v kladenských ocelárnách a po těžkém úrazu pracoval ve sběrných surovinách ve Spálené ulici č. 10 jako balič starého papíru. Později pracoval jako kulisák. Nemalou část svého života (1950-1973) prožil v pražské Libni – na adrese Na hrázi 326/24. Dům byl zbourán, malířka Svatošová v těchto místech (u východu ze stanice metra Palmovka) ovšem vyzdobila stěnu na hrabalovské téma. Roku 1956 si vzal Elišku Plevovou na zámečku v Praze-Libni. V roce 1965 si manželé Hrabalovi koupili v Kersku u Nymburka chatu če. 0274. Roku 1973 se stěhují do Kobylis, jezdí do Kerska na víkendy, po smrti své ženy denně.
Spisovatel
Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963. V roce 1965 se stal členem Svazu československých spisovatelů a redakční rady Literárních novin. Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik. V roce 1973 se přestěhoval ze staré Libně (ulice Na Hrázi 326/24, dům odstraněn v souvislosti se stavbou metra, pamětní deska na chodníku) do družstevního bytu v panelovém domě v Kobylisích na sídlišti Sokolniky (Koštálkova, dříve Jodasova, 1105/37 v 5. patře). Roku 1975 uveřejnil v časopise Tvorba krátké sebekritické prohlášení, na jehož základě mu bylo částečně a pod dohledem cenzury opět umožněno publikovat. Řada jeho děl vycházela v nakladatelství Pražská imaginace, vydávajícím Hrabala samizdatem od roku 1985. Totéž nakladatelství vydalo pod editorským dohledem Václava Kadlece v letech 1991- 1997 Sebrané spisy Bohumila Hrabala v 19 svazcích.
Hrabal se znal s Jiřím Kolářem, obdivoval svérázného a předčasně zesnulého malíře, grafika a průmyslového výtvarníka Vladimíra Boudníka a přátelil se s filosofem Egonem Bondym. Hrabalovy knihy byly mnohokráte úspěšně zfilmovány a obdržel také spoustu nakladatelských cen. Spolu s Ludvíkem Vaculíkem, Karlem Peckou, Janem Kameníčkem, Libuší Moníkovou a dalšími tvůrci je Hrabal – především pro svou Příliš hlučnou samotu – považován za v dílčí míře pokračovatele Franze Kafky.
Často navštěvoval hospodu U Zlatého tygra (Husova ulice 228/17, Praha 1 – Staré Město), kde se v roce 1994 setkal s Václavem Havlem (1936-2011), americkým prezidentem Billem Clintonem (* 1946) a Madeleine Albrightovou (* 1937).
Hrabal zemřel v roce 1997 v Praze po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky Nemocnice Na Bulovce, ve které se léčil. Byl pohřben v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku. Ve stejném hrobě byli pohřbeni také jeho matka „Maryška“, nevlastní otec „Francin“, strýc „Pepin“, žena „Pipsi“ a bratr „Slávek“. Byl uložen v těžké dubové rakvi s nápisem PIVOVAR POLNÁ, jak si přál.
Ocenění
Za své dílo byl několikrát oceněn, za román Příliš hlučná samota získal italskou literární cenu Premio Elba – Raffaello Brignetti, maďarskou cenu I. Bethlena, za knihu Obsluhoval jsem anglického krále Národní cenu České republiky, francouzské vyznamenání Officier de l’ordre des arts et des lettres (Rytíř umění a písemnictví), za anglické vydání Příliš hlučné samoty obdržel cenu Georgie Theinera a cenu Jaroslava Seiferta za trilogii Svatby v domě, Vita nuova, Proluky ad.
- 30. dubna 1968 obdržel společně s Jiřím Menzelem státní cenu Klementa Gottwalda za film Ostře sledované vlaky.
- 6. května 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.
- 9. května 1996 jej jmenovali doktorem honoris causa na univerzitě v Padově. Téhož roku získal z rukou Václava Havla medaili „Za zásluhy“.
Dílo Bohumila Hrabala
V jeho díle je jasný prvek autobiografičnosti, protože hojně čerpal z autentických životních zkušeností, které s nevšední uměleckou imaginací a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamenaných i skepsí a černým humorem. Vytvořil literární díla triviální i vysoce kultivovaná, v nichž se nevyhýbal ani slangu a poetismům. V pozdních prózách nechal zaznít i silné melancholické tóny (nikoliv však depresivní). Jeho dílo je také velmi populární i v zahraničí, bylo přeloženo do více než 28 jazyků.
- Hovory lidí, 1956 – dvě povídky, vyšlo jako příloha časopisu Zprávy Spolku českých bibliofilů
- Skřivánek na niti, 1959 (připraveno k vydání, které se neuskutečnilo)
- Perlička na dně, 1963 – sbírka povídek
- Pábitelé, 1964 – sbírka povídek; Pábiteli nazýval osobité vypravěče zvláštním způsobem milující život, kteří se navenek zdají obhroublí; v jejich vyprávění (která Hrabal nazýval pábení) jsou prvky poetismu i surrealismu; sám Hrabal byl svého druhu pábitel
- Taneční hodiny pro starší a pokročilé, 1964 – novela skládající se z jedné věty, literární experiment; v Česku dosáhla nákladu kolem půl milionu výtisků
- Ostře sledované vlaky, 1965 – novela s tématem okupace, zfilmováno (film Ostře sledované vlaky (1966) oceněn Oscarem v roce 1968)
- Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, 1965 — 1969 zfilmováno Jiřím Menzelem jako Skřivánci na niti, ale okamžitě putovalo „do trezoru“
- Kopretina, 1965
- Automat Svět, 1966 – výbor z již dříve vydaných povídek
- Bohumil Hrabal uvádí…, 1967 – antologie jeho oblíbených autorů
- Toto město je ve společné péči obyvatel, 1967 – textová koláž k fotografiím, někdy též pod názvem Toto město je ve společné péči nájemníků
- Morytáty a legendy, 1968
- Domácí úkoly, 1970
- Poupata, 1970 básně a povídky, náklad byl zničen ve skladech.
- trilogie Městečko u vody (vzpomínková próza):
- Postřižiny, 1976 – vzpomínková próza
- Krasosmutnění, 1979 – povídky
- Harlekýnovy milióny, 1981 – próza
- Slavnosti sněženek, 1978 – povídky
- Městečko, kde se zastavil čas, 1978 – vzpomínková próza
- Každý den zázrak, 1979 – povídky
- Něžný barbar, (1981), v Čechách až 1991
- Kluby poezie, 1981
- Obsluhoval jsem anglického krále, (1971), 1980 vydáno v cizině, 1982 v Jazzové sekci, oficiálně až 1989, zfilmováno 2006
- Domácí úkoly z pilnosti, 1982
- Listování ve stínech grafických listů, 1983
- Domácí úkoly z poetiky, 1984
- Hovory lidí, 1984 – povídky
- Městečko u vody, 1986 – obsahuje Postřižiny, Krasosmutnění, Harlekýnovy milióny
- Život bez smokingu, 1986 – povídky
- trilogie:
- Vita nuova, 1986, vyprávění o Hrabalovi samém, jeho ženě a jeho přátelích z období života v Praze – očima jeho ženy, psáno ich-formou v ženském rodě
- Proluky, (1987) v Čechách až v r. 1991
- Svatby v domě, (1987) v Čechách až 1991 – autobiografická próza
- Knížka pro Robinsony (a taky pro Pátky), 1987 – povídky (společně s O.Pavlem a K.Poláčkem)
- Můj svět, Československy spisovatel 1988 – povídky
- Příliš hlučná samota, 1989
- Kličky na kapesníku, 1989
- Bílý koníček, Rukopis – Fiktivní korespondence, 1989
- Chcete vidět zlatou Prahu?, 1989 – výbor z povídek, editor Jaromír Pelc
- Tři novely, 1989 obsahuje Ostře sledované vlaky, Taneční hodiny pro starší a pokročilé a Obsluhoval jsem anglického krále
- Kouzelná flétna, 1989 (vydáno 1990)
- Bambino di Praga / Barvotisky / Krásná Poldi, 1990
- Kdo jsem, 1990
- Krajiny Bohumila Hrabala, 1990
- Totální strachy, 1990
- Listopadový uragán, 1990
- Schizofrenické evangelium, 1990 – povídky
- Ponorné říčky, 1990
- Růžový kavalír, 1991
- Ztracená ulička, 1991 – poezie z roku 1948
- Básnění, 1991
- Slavná Vantochova legenda, 1991
- Židovský svícen, 1991
- Atomová mašina značky PERKEO, 1991 – povídky
- Aurora na mělčině, 1992
- Jarmilka, 1992
- Hrabal, 1992 – obsahuje Něžný barbar, Příliš hlučná samota, Městečko,kde se zastavil čas.
- Večerníčky pro Cassia, 1993
- Happy end, 1993 – novela
- Hořící vajgly v uchu, 1993
- Inaugurace a vnitřní monolog, 1993
- I balóny mohou vzlétnout, 1993 – eseje, úvahy
- A havran krák už Nikdykrát, 1993 – úvahy
- Česká republiko, dobrý den,1993 – úvahy, eseje
- Pábení, 1993
- Rukověť pábitelského učně, 1993 – povídky
- Kafkárna, 1994 – obsahuje Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Toto město je ve společné péči obyvatel, Morytáty a legendy, Etudy.
- Obrazy v hlubině času, 1994 – obsahuje Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar.
- Texty, 1994 – úvahy
- Hlučná samota, 1994
- Nymfy v důchodu, 1994
- Pražské pavlačové anekdoty, 1994 – anekdoty, mikropovídky
- Dopisy Dubence (tetralogie) – proud vzpomínek propojený filosofickými úvahami a politickými komentáři, 1995
- Naivní fuga, 1995
- Pojízdná zpovědnice, 1996
- Ze zápisníku zapisovatele, 1996
- Bibliografie, dodatky, rejstříky, 1997
- Setkání, 2008 – povídky
- Povídky, črty a hovory, 2015 – povídky
- Křehký dluh (Hrabal spisy 1) – lyrika, 2017 – Lyrika a existenciální texty období před publikací první sbírky povídek.
- Skřivánek na niti (Hrabal spisy 2) – povídky, 2014 – Povídky z 60. let – Perlička na dně, Pábitelé, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Morytáty a legendy.
- Jsme jako olivy (Hrabal spisy 3) – novely, 2015 – Novely. Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar, Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota.
- Rukověť pábitelského učně (Hrabal spisy 4) – texty z časů normalizace, 2016 – Slavnosti sněženek, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony, Autíčko + ostatní texty 1. části 12. svazku SSBH.
- Život bez rukávů (Hrabal spisy 5) – autobiografická trilogie, 2016 – Autobiografická trilogie.
Překlady do švédštiny
- Annons om huset där jag inte längre vill bo (Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet), 1968 Stockholm, Bonnier, překlad Gunilla Nilsson, Mimi Rönnow, Göran Skogmar, Marie Radlová-Jensen
- Jag har betjänat kungen av England (Obsluhoval jsem anglického krále), 1985 Stockholm, Askelin & Hägglund, ISBN 91-7684-091-3, překlad Karin Mossdal
- När seklet var kort (Postřižiny), 1988 Lund, Pegas, ISBN 91-7784-010-0, překlad Mats Larsson
- Låt tågen gå! (Ostře sledované vlaky), 1988 Lund, Pegas, ISBN 91-7784-011-9, překlad Jan von Hofsten
- Novemberorkanen (Listopadový uragán + Živoucí řetězy), 1990 Stockholm, Charta 77-stiftelsen, překlad Mats Larsson
- Danslektioner för äldre och försigkomna (Taneční hodiny pro starší a pokročilé), 1992 Lund, Orbis Pictus, ISBN 91-88283-05-4, překlad Mats Larsson
- Harlekins millioner (Harlekýnovy milióny), Östlings Bokförlag Symposion, 2002 Höör, ISBN 91-7139-574-1, překlad Mats Larsson
- Den ljuva sorgen (Krasosmutnění), 2006 Höör, Östlings Bokförlag Symposion, ISBN 91-7139-752-3, překlad Mats Larsson
- En alltför högljudd ensamhet (Příliš hlučná samota), 2006 Stockholm, Ruin, ISBN 978-91-85191-10-9, překlad Karin Mossdal
- Breven till Dubenka (Listopadový uragán + Ponorné říčky), 2007 Stockholm, Ruin, ISBN 978-91-85191-31-4, překlad Mats Larsson
- Den lilla staden där tiden stannade (Městečko, kde se zastavil čas), 2014 Stockholm, Aspekt förlag, ISBN 978-91-979100-6-4, překlad Mats Larsson
Použité zdroje:
Přispěvatelé Wikipedie, Bohumil Hrabal [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2017, Datum poslední revize 21. 02. 2017, 14:14 UTC, [citováno 16. 03. 2017] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumil_Hrabal>
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licenci 3.0 Unported