Miloš Zeman

Miloš Zeman se narodil 28. září 1944 v Kolíně. Jeho matka, Marie Zemanová (1917-1997), byla učitelka, otec byl poštovní úředník. Rodiče se v jeho dvou letech rozvedli, dále vyrůstal jen s matkou a babičkou. Otec, se kterým se nestýkal, zemřel, když mu bylo třináct let.

Životopis Miloše Zemana

V roce 1963 dostudoval střední ekonomickou školu v Kolíně. Přitom hrozilo, že mu bude odepřena možnost složit maturitu, a to kvůli referátu, ve kterém oslavoval knihu Karla Čapka Hovory s T. G. Masarykem, která byla komunistickým režimem zakázána. Nakonec byl připuštěn k maturitě, ale nebylo mu vystaveno doporučení ke studiu na vysoké škole. Zeman z tohoto postupu později obvinil svou učitelku českého jazyka, ta vinu odmítla. Po maturitě pracoval v účtárně závodu Tatra Kolín. Jeho spolupracovníci později vzpomínali, že ho toto zaměstnání nebavilo a k ostatním byl přezíravý. Díky praxi v závodu Tatra po dvou letech získal doporučení k dalšímu studiu. Navíc kvůli srdeční vadě získal tzv. modrou knížku a nemusel absolvovat základní vojenskou službu. V roce 1965 začal dálkově studovat Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, kde studoval obor národohospodářského plánování, o dva roky později přešel na denní studium, které zakončil roku 1969. Následně zde také rok vyučoval. Během studia bydlel na koleji Jarov. Také spoluzaložil diskusní Studentský futurologický klub a byl pomocnou vědeckou silou profesora Pavla Hrubého. Svou diplomovou práci napsal u profesora Věňka Šilhána. Jeho tehdejší známí ho považovali za nadaného studenta, a také namyšleného samotáře.

Rodinný život

Z prvního manželství (1971-1978) s Blankou Zemanovou, která byla jeho středoškolskou spolužákyní, má syna MUDr. Ing. Davida Zemana, Ph.D. (* 1971), který pracuje jako lékař v oborech klinické biochemie a neurologie. Podruhé uzavřel sňatek v červenci 1993 se svou asistentkou Ivanou Bednarčíkovou (* 29. dubna 1965). Do manželství se 1. ledna 1994 narodila dcera Kateřina Zemanová. Se svou druhou ženou se Zeman seznámil v roce 1990, kdy jí nabídl práci asistentky. Ta kvůli tomuto zaměstnání nakonec nedostudovala romanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po mateřské dovolené pracovala v několika firmách včetně Mold Vin CZ, kterou vede Zemanův známý Zdeněk Zbytek. Také pracovala na ředitelství pražského Výstaviště či na ministerstvu kultury ČR. Později, až do dubna 2012, byla zaměstnána jako kulturní referentka ve Správě Pražského hradu.

Od roku 2002 až do svého zvolení prezidentem České republiky v lednu 2013 trávil Zeman svůj čas převážně ve svém bytě v historické tvrzi v Novém Veselí (okres Žďár nad Sázavou), jejímž je spolumajitelem. Mezi jeho zájmy patří pěší a lyžařská turistika, četba nejrůznější literatury (mj. science fiction) a hra v šachy.

Politická činnost

Před rokem 1989

Během Pražského jara (1968) vstoupil do KSČ, ze které byl v roce 1970 kvůli nesouhlasu s okupací vojsk Varšavské smlouvy vyloučen. V letech 1971 až 1984 pracoval v tělovýchovném podniku Sportpropag v oddělení komplexního modelování. Také se účastnil přednášek Vědeckotechnické společnosti. Poté byl až do roku 1989 zaměstnán v podniku Agrodat, kde se zabýval simulačními modely zemědělských systémů.

Od 31. ledna 1984 vedla Správa kontrarozvědky pro ochranu ekonomiky (součást Státní bezpečnosti) Miloše Zemana jako prověřovanou osobu. Není jasné, co bylo důvodem sledování. Svazek byl skartován na začátku prosince roku 1989.

V srpnu 1989 vyšel jeho článek Prognostika a přestavba v Technickém magazínu, ve kterém na základě vědeckých poznatků kritizoval tehdejší režim. Jeho účinek umocnily provokativní kresby ilustrátora Pavla Matušky. Za tento článek byl propuštěn z tehdejšího zaměstnání v Agrodatu. Článek vznikal od roku 1984 původně pro časopis Vesmír, jehož redaktor ho odmítl publikovat. Po srpnu 1989 byl článek v Rudém právu zkritizován a Zeman byl nařknut, že manipuloval se statistickými daty. Reagoval žalobou, kterou za něj podal Pavel Rychetský. Celý spor byl dořešen až po Sametové revoluci tištěnou omluvou šéfredaktora Zdeňka Hořeního.

Po otištění článku byl Janem Martinkem, vedoucím redaktorem Hospodářského zápisníku Československé televize, pozván do uvedeného pořadu jako host. I přesto, že v něm Zeman otevřeně kritizoval tehdejší režim, byl záznam nakonec odvysílán. Zeman v rozhovoru mj. uvedl:

Sametová revoluce

17. listopadu 1989 a v následujících dnech se zúčastnil pražských demonstrací, ale jeho přímou účast na demonstraci na Národní třídě 17. listopadu někteří vyvrací. Jako prognostik předpověděl pád komunistického režimu v termínu jaro 1990. Sám se domnívá, že svým článkem s názvem Prognostika a přestavba, který v zásadě sepsal již v roce 1984, ale publikoval jej až v roce 1989 v Technickém magazínu, aktivně přispěl k Sametové revoluci. Během událostí z konce roku 1989 se zapojil do činnosti Občanského fóra, kam ho přivedl novinář Svobodného slova Petr Kučera. Na svém psacím stroji na Vysočině dokonce sepsal první politický program Občanského fóra. Jeho krátký projev na Letenské pláni 25. listopadu 1989, kde srovnával životní úroveň v Československu např. s africkými státy, měl u účastníků obrovský ohlas.

Poslanec Federálního shromáždění

V lednu 1990 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za OF, do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 3 – Praha 3 – Praha 10). Mandát obhájil za OF ve volbách roku 1990. Po rozkladu Občanského fóra přešel v roce 1991 do Občanského hnutí, od ledna 1992 pak byl členem poslaneckého klubu Klub Sociálně demokratické orientace. Působil ve funkci předsedy rozpočtového výboru parlamentu. Současně v letech 1990-1993 pracoval jako vědecký pracovník Prognostického ústavu ČSAV, do kterého nastoupil v lednu roku 1990.

Jako poslanec Federálního shromáždění vyslovil nesouhlas s vysídlením Němců z Československa, které označil za porušení demokracie a přirovnal ho ke stalinským nuceným migracím.

K roku 1990 se profesně uvádí jako vědecký pracovník Prognostický ústav ČSAV, bytem Praha.

Ve volbách roku 1992 přešel do Sněmovny lidu, nyní jako poslanec za Českou stranou sociálně demokratickou (ČSSD) (volební obvod Jihočeský kraj), do které vstoupil v roce 1992. Podle vzpomínek Vladimíra Špidly byl iniciátorem zapojení Miloše Zemana do ČSSD a na kandidátku této strany ve volbách roku 1992 jihočeský politik Václav Svoboda. Kandidátce ČSSD totiž tehdy v jižních Čechách prý chyběla výrazná osobnost a Svoboda navrhl oslovit tehdy politicky nezařazeného Miloše Zemana. Emisaři ČSSD náhodou dorazili za Zemanem jen o několik hodin dříve, než se u něj se stejnou nabídkou objevili i vyslanci dalšího politického subjektu, Liberálně sociální unie, takže Zeman dal přednost ČSSD a odstartoval svou kariéru v této formaci. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. Ve FS se profiloval jako zastánce udržení společného státu a navrhl vznik česko-slovenské unie. I když byl návrh původně schválen, nebyl pak dále rozvinut. HZDS myšlenku unie podpořilo, ale pro nesouhlas jejího koaličního partnera na federální úrovni ODS, od této podpory později ustoupilo.

Předseda ČSSD

V roce 1992 se Zeman stal předsedou městské stranické organizace ČSSD v Praze a o rok později i předsedou celé strany. Ve funkci předsedy ČSSD působil až do roku 2001. Této politické straně s dlouholetou tradicí, která však krátce po sametové revoluci byla jen jedním z mnoha politických subjektů, dopomohl Zeman během několika let nejprve k pozici nejsilnější opoziční strany a nakonec i k vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny.

Předseda Poslanecké sněmovny

Poslancem se znovu stal až po volbách do české Poslanecké sněmovny v roce 1996, kdy ČSSD pod jeho vedením dosáhla historického úspěchu, který znemožnil tehdejšímu předsedovi Občanské demokratické strany (ODS) Václavu Klausovi sestavit většinovou vládu. Za toleranci menšinové vlády získal křeslo předsedy Poslanecké sněmovny, které zaujímal až do předčasných voleb v roce 1998.

Dne 14. září 1997 (60. výročí úmrtí T. G. Masaryka) obdržel v Rudolfinu „Čestnou medaili T. G. Masaryka“ Masarykova demokratického hnutí, spolu s Petrem Pithartem a Václavem Klausem.

Předseda vlády České republiky

22. července 1998 se po vítězných volbách stal českým premiérem, kterým byl pak po celé volební období až do 12. července 2002. Jeho jednobarevná menšinová vláda byla tolerována ze strany ODS na základě tzv. opoziční smlouvy. Zároveň ve volebním období 1998-2002 zasedal jako poslanec v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.

Již v průběhu funkčního období oznámil Zeman, že v roce 2001 nebude obhajovat pozici předsedy ČSSD, a toto místo přenechal Vladimíru Špidlovi, který po dalších vítězných volbách ČSSD převzal po něm i funkci premiéra. Zeman se poté stáhl do politického ústraní a tvrdil, že politiku nadobro opouští, ačkoliv média i část politické scény předpovídaly jeho budoucí návrat.

Návraty do politiky

Brzy se Zeman o návrat do politiky skutečně pokusil, když na základě svého vítězství ve vnitrostranickém referendu v roce 2003 kandidoval na funkci prezidenta České republiky. Při volbě prezidenta dne 24. ledna 2003 však neuspěl, byl vyřazen již v prvním kole. V tajné volbě prohrál v souboji s bývalým předsedou ODS Václavem Klausem a senátorkou Jaroslavou Moserovou. Překvapivě nízký počet hlasů dokazoval, že ho nevolili ani někteří zástupci ČSSD.

Po tomto fiasku se stáhl a politické dění již pouze příležitostně glosoval. Přesto nadále ovlivňoval politickou scénu zejména prostřednictvím svých stále četných příznivců v ČSSD, např. Zdeňka Škromacha. Ostře kritizoval působení jak Vladimíra Špidly (ačkoliv jej původně doporučil jako svého následovníka), tak jeho nástupce Stanislava Grosse, kterého považoval za hlavního viníka svého neúspěchu při prezidentské kandidatuře.

Smír uzavřel až s dalším předsedou ČSSD, Jiřím Paroubkem, a to přesto, že právě Paroubek v minulosti dlouhodobě patřil mezi Zemanovy ostré názorové oponenty. Vztahy mezi ním a Paroubkem však výrazně ochladly po volbách v roce 2006, kdy se Zeman s Paroubkem zásadně rozešli v názorech na nejvhodnější strategii povolebního vyjednávání, zkomplikovaného patovou situací v Poslanecké sněmovně.

Spory Miloše Zemana s Jiřím Paroubkem se vyhrotily v únoru 2007, kdy Paroubek Zemana obvinil, že v roce 1997 uzavřel nevýhodnou mandátní smlouvu s advokátem Zdeňkem Altnerem. Předmětem smlouvy bylo zastupování ČSSD ve sporu s Ministerstvem financí o vlastnictví Lidového domu, sídla ČSSD. Altner spor sice v roce 2000 vyhrál, ale později tvrdil, že mu ČSSD neuhradila odměnu sjednanou ve smlouvě. Úroky z údajně nezaplacené odměny mezitím narostly natolik, že svou výší začaly ohrožovat existenci ČSSD jako takové, neboť pravomocné uznání nároku soudem by nejspíše vedlo ke konkursu a následnému pravděpodobnému zániku ČSSD. Konflikt mezi Jiřím Paroubkem a Milošem Zemanem vyvrcholil poté, co na Miloše Zemana podal v souvislosti s touto kauzou trestní oznámení Jaroslav Novák, známý pod přezdívkou Večerníček. Miloš Zeman to označil za skrytou aktivitu Jiřího Paroubka a 21. března 2007 vystoupil z ČSSD.

Dalším náznakem návratu Miloše Zemana do politiky bylo otevření pražské kanceláře jeho příznivci. Jeden z iniciátorů – Miroslav Šlouf – otevřeně řekl, že cílem této akce je, aby byl Miloš Zeman zvolen prezidentem České republiky. Jiní představitelé ČSSD to však nepovažovali za reálné. Následně vedle sdružení vznikla také Strana Práv Občanů ZEMANOVCI, za kterou ohlásil kandidaturu v parlamentních volbách jako lídr v Ústeckém kraji a jejíž významným sponzorem je český zástupce ruské ropné společnosti Lukoil. Po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010, ve kterých ZEMANOVCI nepřesáhli 5 %, které jsou nutné pro vstup do poslanecké sněmovny, oznámil svou rezignaci na post předsedy strany. Do budoucna přislíbil straně svou podporu v dalších kampaních jako například ve volbách do zastupitelstev obcí 2010. Dne 13. listopadu 2010 byl zvolen čestným předsedou SPO.

Prezidentské volby 2013

V roce 2012 oznámil, že bude kandidovat, s podporou Strany Práv Občanů, v prezidentské volbě konané v roce 2013. Koncem června 2012 nasbíral potřebných 50 000 podpisů občanů podporujících jeho kandidaturu.

V 1. kole prezidentských voleb, které se konaly v termínech 11. a 12. ledna 2013 se Miloš Zeman umístil na prvním místě s počtem 24,21 % hlasů. Do druhého kola postoupil společně s Karlem Schwarzenbergem. Ve druhém kole, které se konalo 25. a 26. ledna 2013, získal 54,8 % hlasů a stal se novým zvoleným prezidentem České republiky. Zvítězil ve všech krajích kromě hlavního města Prahy.

Podle zmínek v českém tisku respektive jeho onlinových vydáních byl zvolený prezident Zeman v zahraničních médiích po volbě označován za politika neomaleného stylu s populistickým akcentem. Taková byla dne 26. ledna 2013 vyjádření francouzského deníku Le Monde, podobně také německých novin Die Welt a rakouského deníku Kurier, kde byl Zeman označen za „levicového populistu“, stejně jako ve vysílání BBC.Britský server The Telegraph uvedl, že Zemanovu prezidentskou kampaň financovala ruská společnost Lukoil.

Prezident České republiky

2013

V 10 hodin a 17 minut v pátek 8. března 2013 složil Miloš Zeman prezidentský slib a stal se tak třetím prezidentem České republiky. Z tohoto titulu mu přísluší řádové insignie dvou nejvyšších státních vyznamenání, Řádu Bílého lva a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka.

Již v březnu 2013 započal spor mezi Zemanem a ministrem zahraničí Karlem Schwarzenbergem o post velvyslance na Slovensku. Zeman prohlásil, že by na tomto postu rád viděl bývalou první dámu Livii Klausovou, která ho podporovala během jeho prezidentské kampaně. V dubnu 2013 Zeman řekl, že případně obejde ministerstvo zahraničí a prosadí Klausovou přímo při jednání s premiérem. To však nakonec neučinil. Jmenování Klausové velvyslankyní schválila až Rusnokova vláda 31. července 2013 v tajném hlasování, a to i přesto, že sám Rusnok tvrdil, že jeho vláda bez důvěry tento krok neuskuteční.

Ve funkci dne 3. dubna 2013 ratifikoval dodatek Lisabonské smlouvy, který umožňuje vznik záchranného fondu (tzv. Eurovalu) na pomoc ohroženým ekonomikám eurozóny. Současně na Pražském hradě nechal vztyčit vlajku Evropské unie. Oběma aktům v minulosti bránil předchozí prezident Václav Klaus. Vlajka EU tím nad sídlem prezidenta zavlála poprvé od vstupu Česka do Unie v roce 2004.

V květnu 2013 prohlásil, že odmítá jmenovat literárního historika a kritika Martina C. Putnu profesorem, i přesto, že byl navržen Karlovou univerzitou a splnil podmínky profesury. Zeman své rozhodnutí odmítl zdůvodnit, údajně z důvodu možného ponížení Putny. Média následně spekulovala, že důvodem mohla být častá kritika Putny na osobu Zemana, to však sám Zeman odmítl. Putna nakonec profesorem jmenován byl, jmenovací titul ale nepřevzal od Zemana, nýbrž od ministra školství Petra Fialy. Fiala a Zeman se pak dohodli na tom, že ministerstvo připraví novelu vysokoškolského zákona, podle které bude profesory jmenovat ministr školství. Tu v prosinci nový ministr Dalibor Štys předložil vládě, ale ta ji vrátila k přepracování, což blokuje jmenování dalších nových profesorů.

V červnu 2013 představil svůj Nadační fond, na který bude každý měsíc až do března 2018 vkládat třetinu svého platu, tedy 60 tisíc korun. Fond má za úkol umoření státního dluhu.

Dne 25. června 2013, několik dní poté, co podala demisi vláda Petra Nečase, pověřil prezident Zeman sestavením nové vlády Jiřího Rusnoka. Nevyslyšel tak požadavek vládní koalice, která krátce před jmenováním přišla s tím, že v dolní komoře drží potřebnou většinu 101 hlasů a na premiérský post prosazuje Miroslavu Němcovou. Jmenování nové vlády následně kritizovali místopředseda Evropského parlamentu Othmar Karas a šéf tamního zahraničního výboru Elmar Brok, kteří požadovali, aby Evropská unie „rychle prověřila“, zda vznik vlády v ČR neodporuje unijním hodnotám. Prezident Zeman na to reagoval s tím, že by se měli nejprve seznámit s českou ústavou a dodal, že Ústava ČR jasně říká, že „prezident republiky jmenuje předsedu vlády, aniž by stanovila podmínku, že tuto vládu musí předem schválit sněmovna“.

Dne 7. srpna 2013, před hlasováním o důvěře Rusnokově vládě, opustili poslanci Tomáš Úlehla, Jan Florián a Karolína Peake sněmovnu. Vládě důvěra vyslovena nebyla, absencí výše zmíněných poslanců však koalice přišla o většinu 101 hlasů, a tak de facto zanikla. Rusnok předal Zemanovi demisi vlády dne 13. srpna, prezident pak jeho vládu pověřil pokračováním ve výkonu funkce v demisi až do složení vlády nové. 28. srpna 2013 prezident Zeman podepsal rozpuštění sněmovny a vyhlásil termín předčasných voleb na 25. a 26. října 2013. V těchto volbách zvítězila Česká strana sociálně demokratická před hnutím ANO 2011. Do Poslanecké sněmovny zasedli také poslanci Komunistické strany Čech a Moravy, hnutí TOP 09, Občanské demokratické strany, hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury a Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové.

Po předčasných volbách si na den 26. října 2013 do zámku Lány pozval vedení ČSSD (Haška, Tejce, Škromacha), přitom řádně zvolený a úřadující předseda strany Bohuslav Sobotka pozván nebyl. Hašek i další účastníci několikrát v médiích popřeli, že by se schůzka konala, ale nakonec pod mediálním tlakem schůzku potvrdili, což vedlo k jejich rezignacím na vrcholné stranické funkce. Zeman poté prohlásil, že považuje za komické utajovat jakoukoliv schůzku a současně odmítl názor, že by šlo o pokus o převrat ve vedení ČSSD.

V noci na 30. října 2013 utrpěl úraz kolene. Dle slov jeho ošetřujícího lékaře, a toho času úřednického ministra zdravotnictví Martina Holcáta, Zeman v noci zakopl o shrnutý koberec a upadl na koleno. Holcát dále řekl, že léčba potrvá až šest týdnů, během kterých bude Zeman chodit maximálně o berlích. Kancelář prezidenta proto v daném termínu zrušila všechna plánovaná vystoupení.

Dne 29. listopadu 2013 převedl prezidentskou pravomoc udělování milostí na ministerstvo spravedlnosti, jako výjimku si však ponechal pravomoc rozhodovat o osvobození z humanitárních důvodů. De facto tak prezident bude určovat případ od případu, kdy rozhodne sám a kdy bude rozhodovat ministerstvo. V prosinci uvedl, že nenaváže na tradici prezidentských novoročních projevů, místo toho bude mít 26. prosince vánoční poselství ze zámku v Lánech. Chce tak navázat na zvyk z první republiky, kdy podobné projevy z období Vánoc měl Tomáš Garrigue Masaryk.

2014

V lednu 2014 oznámil kandidáty na post ombudsmana. Byli jimi Stanislav Křeček a Pavel Zářecký. Druhý jmenovaný později nominaci z rodinných důvodů odmítl, první ve volbě neuspěl a stal se zástupcem nové ombudsmanky Anny Šabatové.

Již v dubnu 2013 označil kancléř Vratislav Mynář bývalého hradního právníka Pavla Hasenkopfa, spolu s bývalým vedoucím analytického oddělení hradu Ladislavem Jaklem a bývalým tiskovým mluvčím Václava Klause Petrem Hájkem za spoluautora Klausovy amnestie z ledna 2013. Zeman pak označil Hasenkopfa za autora kontroverzního aboličního článku, na jehož základě byla zastavena stíhání trvající déle než osm let. Brzy po tomto obvinění byl Hasenkopf ze služeb Hradu propuštěn. V listopadu 2013 podal Hasenkopf žalobu na ochranu osobnosti na prezidentskou kancelář, Zemana i Mynáře, kromě „uvedení věci na pravou míru“ žádal od všech žalovaných celkem 1 milion Kč. V srpnu 2014 však sporné strany uzavřely smír, který soud schválil a jehož obsahem bylo pouze společné vyjádření, podle nějž Hasenkopf nebyl jedním z „pravých otců” amnestie. Vypracoval její návrh, který ale nebyl ze strany zaměstnavatele přijat, konečnou verzi amnestie proto nemohl ovlivnit. Kancléř Mynář nicméně hned druhý den na mimořádném tiskovém brífinku prohlásil, že prezident republiky žádnou chybu neuznal a že trvá na tom, že Hasenkopf se na přípravě amnestie podílel. Ten na to reagoval prohlášením, že podá na Mynáře trestní oznámení pro pomluvu.

V srpnu 2014, kdy vláda připravila zákon o státní službě, Zeman tento zákon zkritizoval a politické náměstky, se kterými tento zákon počítá, označil za „budižkničemy“. V září ve Sněmovně předeslal, že pokud vláda politické náměstky ze zákona neodstraní, zákon nechá vetovat, a jestli Sněmovna jeho veto přehlasuje, podá stížnost na Ústavní soud. V říjnu Zeman zákon skutečně vetoval, brzy poté Sněmovna jeho veto přehlasovala. 7. listopadu podal prezident Zeman k Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona o státní službě. (soud však 30. června 2015 zrušil jen jedno jeho ustanovení, jinak návrh zamítl)

Dne 24. října 2014 zahájil Zeman státní návštěvu Čínské lidové republiky. Během této návštěvy se spolu s majitelem společnosti PPF Petrem Kellnerem setkal s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Poskytl rozhovor čínské státní televizi, při kterém mimo jiné propagoval postavu českého krtečka. Setkal se také s představiteli čínské občanské společnosti, s nimiž otevřel otázku lidských práv v zemi. Do České republiky se vrátil soukromým letadlem pronajatým skupinou PPF, za což sklidil od politiků kritiku. Jako důvod uvedl, že se snažil stihnout oslavy 28. října, konkrétně dekorování nových generálů. Přiletěl tak do ČR o dvě hodiny dříve, vládní letadlo totiž muselo kvůli tankování přistát v Ulánbátaru.

V listopadu 2014 v pořadu Hovory z Lán řekl: „Vláda podle mého názoru dosud ve svém konání učinila jednu základní chybu, že podlehla panu Kalouskovi a zkurvila služební zákon…“. Sprostá slova zazněla také při Zemanově „překladu“ názvu a údajných textů ruské punkové kapely Pussy Riot, kterou označil za „pornografickou skupinku“ vinnou výtržnictvím v pravoslavném chrámu a odmítl řazení členek kapely mezi politické vězně. Z kategorie politických vězňů vyjmul také Michaila Chodorkovského, kterého označil za spravedlivě odsouzeného tuneláře. Za hrubé vulgarismy ve svém projevu sklidil ostrou kritiku od ostatních politiků a komentátorů, Rada pro rozhlasové a televizní vysílání obdržela několik stovek stížností na vysílaní Českého rozhlasu. Prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček uvedl, že „se chtěl přiblížit světu svých odpůrců, kteří doposud blahosklonně přihlíželi jadrným výrazům z úst jiných politiků, a otevřel klíčové téma, zda je přípustné takovéto výrazivo v politice využívat“. Během své návštěvy Velké Británie se Marija Aljochinová a Naděžda Tolokonnikovová k jeho výrokům vyjádřily. Prohlásily, že Zeman je jedním z evropských levicových vůdců, který nerozumí tomu co se v Rusku děje a stejně tak nerozumí punku, pročež by se k jejich produkci neměl vyjadřovat, a na závěr označily jednání prezidenta za projev patriarchálního hloupého chlapa.

Zemanova vulgarita měla ohlas i v zahraničním tisku. Při Zemanově cestě po Moravskoslezském kraji ho v Opavě jeden z přítomných nazval „ruským švábem“ a v Krnově byli dva kritici Zemana zadrženi policií.

Na výročí sametové revoluce dne 17. listopadu 2014 se na Národní třídě sešlo několik tisíc lidí na demonstraci proti osobě prezidenta. Protestující Zemanovi vyčítali vstřícný postoj k Rusku a Číně i jeho vulgární verbální projevy. Část demonstrantů se následně přesunula na Albertov, kde se za účasti prezidenta Zemana a jeho zahraničních kolegů konalo slavnostní odhalení pamětní desky k 25. výročí události 17. listopadu 1989. Zde Zemana při jeho projevu vypískali a házeli na něj vajíčka, chlebíčky a rajčata, přičemž zasáhli skořápkou německého prezidenta Joachima Gaucka. Mluvčí prezidenta událost popsal tak, že byl Gauck zasažen vajíčkem do spánku a že byl otřesen. Podle německé ambasády Gaucka zasáhla jen skořápka a prakticky si toho nevšiml. Při projevech ostatních prezidentů lidé ztichli a tleskali. Házení vajíček na Albertově odsoudili čeští politici i část veřejnosti. Prezident Miloš Zeman pak protest na Albertově označil za mezinárodní ostudu a pokračování předvolební kampaně z prezidentské volby.

16. listopadu 2014 poskytl prezident Zeman rozhovor Prvnímu kanálu ruské státní televize. V němž mimo jiné označil konflikt na východní Ukrajině za občanskou válku a ekonomickou pomoc Ukrajině označil za nesmyslnou, dokud nebude dosaženo mírové dohody. 20. listopadu předvolalo ukrajinské ministerstvo zahraničí českého velvyslance Ivana Počucha a sdělilo mu, že prezidentovy výroky považuje za nepřijatelné, jelikož neodpovídají duchu tradičně přátelských česko-ukrajinských vztahů.

2015

Dne 3. ledna 2015 poskytl rozhovor deníku Právo, v němž ukrajinského premiéra Arsenije Jaceňuka označil za „premiéra války“, který odmítá mírové řešení ukrajinského konfliktu.

O den později, tedy 4. ledna, vystoupil v pořadu Prezidentský Pressklub na rádiu Frekvence 1. Pořad nahradil Hovory z Lán, které už neměly být nadále vysílány živě. Při tomto vystoupení požadoval prezident Zeman odchod Řecka z Evropské měnové unie, do níž podle jeho informací vstoupilo pomocí zfalšování požadovaných statistických ukazatelů. Ve stejném rozhovoru také ostře zkritizoval pochodňové průvody zorganizované jako připomínka narození ukrajinského nacionalisty Stepana Bandery, kterého přirovnal k říšskému protektorovi Reinhardu Heydrichovi.

Dne 27. ledna 2015 vystoupil Zeman na mezinárodním fóru „Let My People Live!“ s projevem, kde přirovnal Islámský stát k nacistickému Německu a vyzval k ozbrojené mezinárodní akci proti němu. Za to sklidil kritiku od ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, který eventuální vojenské tažení označil za „křížovou výpravu“. Zeman naopak Zaorálkova slova označil za politiku appeasementu a rozhodl se mu při nejbližší příležitosti věnovat symbolický Chamberlainův deštník. Ten mu poté předal v únoru na schůzce vrcholných ústavních činitelů o zahraniční politice na Pražském hradě.

V tomtéž projevu označil Zeman novináře Ferdinanda Peroutku za autora článku s titulkem „Hitler je gentleman“ a výroku „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky“, který byl směřován na zahraničně-politické zaměření tzv. druhé Československé republiky po Mnichovské dohodě. Zeman za tuto část projevu sklidil velkou kritiku z řad historiků v čele s Petrem Zídkem, který je zároveň žurnalistou Lidových novin, a zástupců Sdružení Ferdinanda Peroutky. Hrad se bránil tím, že Zeman dokument s jistotou četl a že ho zaměstnanci tiskového odboru dohledají v archivech. Výrok „Nemůžeme-li zpívat…“ byl zanedlouho nalezen v textu Jana Stránského. V dubnu 2015 Peroutkova vnučka Terezie Kaslová podala za výroky prezidenta na adresu jejího dědečka žalobu na český stát. Naproti tomu podle prezidenta Zemana jeho mluvčí objevil při prohledávání písemností Ferdinanda Peroutky jiná vyjádření, než prezident citoval na mezinárodním fóru, a ke konci dubna začal postupně zveřejňovat některé Peroutkovy články z období druhé republiky a počátku Protektorátu Čechy a Morava. Byly uveřejněny články „Češi, Němci a židé“, „Povinnost je jasná“, „Dynamický život“, „Nový poměr k Německu“, „Ani – Ani“, „Naše ústava“, „Čím je nám Národní souručenství?“ a „Ano, vyšetřit!“

Dne 8. února 2015 se Zeman v online rozhovoru pro Blesk TV vyjádřil ke kauze rodiny Michalákových. V rozhovoru přirovnal norskou sociální službu Barnevernet, jež děti odebrala, k nacistickému programu Lebensborn. Zároveň nevyloučil, že na druhé volební období jako prezident už kandidovat nebude.

Během státní návštěvy Jordánska dne 11. února 2015 vyjádřil český zájem o účast na rozvoji jordánské jaderné energetiky. O den později při státní návštěvě Spojených arabských emirátů otevřel nové sídlo českého velvyslanectví v Abú Zabí.

V pátek 27. února 2015 uctil památku obětí střelby v Uherském Brodě.

Dne 1. března prezident odletěl na pracovní návštěvu Spojených států, kde jako historicky první evropský státník vystoupil na konferenci lobistické skupiny Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti (AIPAC). Při této příležitosti přednesl projev, v němž se vyslovil pro rozhodnou mezinárodní akci proti islámskému terorismu s mandátem Rady bezpečnosti OSN. Publikum jeho projev několikrát přerušilo potleskem ve stoje. Na konferenci se také setkal s premiérem Izraele Benjaminem Netanjahuem a zástupci Sněmovny reprezentantů Spojených států amerických.

V březnu na závěr návštěvy Plzeňského kraje vyslovil pro zrušení koncesionářských poplatků pro Českou televizi, která se podle něj stala „špatnou komerční televizí”. Ta se ohradila a Zemanův výrok označila za „bezprecedentní útok na nezávislost veřejnoprávní televize, který za dobu její existence v demokratické společnosti nemá obdoby”. Když poté o několik dní později neodvysílala Česká televize tiskový brífink mluvčího Pražského hradu Jiřího Ovčáčka, přestože se Česká televize hájila tím, že Hrad pro brífink neohlásil žádná zásadní sdělení, a televize proto dala přednost aktuálním tématům, prezidentská kancelář „považuje tento přístup za dětinskou pomstu České televize za názory prezidenta republiky” a v dubnu podala stížnost Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, ta však byla zamítnuta.

Zeman odmítl jako nesmyslné přirovnávat průjezd amerického konvoje vracejícího se z vojenského cvičení NATO v Pobaltí k okupaci a prohlásil: „Zatímco v posledních měsících bojuji proti antiruským bláznům, tak k tomu v poslední době přibyl boj proti antiamerickým bláznům”.

Zeman potvrdil také, že se v květnu 2015 zúčastní slavnostní vojenské přehlídky v ruském hlavním městě Moskvě k 70. výročí konce druhé světové války. Za to byl kritizován pravicovou opozicí, KDU-ČSL jej vyzvala, aby si své rozhodnutí ještě rozmyslel. Poslankyně Miroslava Němcová navrhla, aby vláda cestu neproplatila, ta však nakonec proplacení nákladů na cestu schválí. Sám Zeman, který je jediným prezidentem ze zemí Evropské unie, který účast přislíbil, prohlásil v březnovém Prezidentském Pressklubu na rádiu Frekvence 1, že jeho cesta do Ruska bude „výrazem vděčnosti za to, že v této zemi nemusíme mluvit německy“. Do Ruska pojede proto, aby vyjádřil úctu 150 tisícům sovětských vojáků, kteří padli na československém území během osvobozování od nacistické okupace. Předeslal, že si nepodá ruku se severokorejským diktátorem Kim Čong-unem, který se měl oslav také zúčastnit, ale svou účast odvolal. Zároveň ostře odsoudil výroky amerického velvyslance v České republice Andrewa Schapira, který jeho plánovanou účast na oslavě v Moskvě označil za „prekérní“ vzhledem k bojkotu události většinou evropských státníků, a vyjádřil se, že „po tomto prohlášení má Schapiro dveře na Hrad zavřené“. Toto vyjádření zaznamenala a komentovala i četná zahraniční média. Zatímco USA se postavily za Schapira, ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov ocenil Zemanovu vlastní důstojnost a hrdost. Zeman se nakonec rozhodl, že místo vojenské přehlídky se v Moskvě sejde k rozhovorům se slovenským premiérem Robertem Ficem, jednali mimo jiné o propojení řek Váh a Morava. Zeman posléze spolu s Ficem a ostatními státníky položil 9. května věnec k památníku Neznámého vojína u moskevského Kremlu k uctění sovětských vojáků padlých v druhé světové válce.

Na konci dubna poskytl rozhovor srbskému deníku Večernje novosti, ve kterém uvedl, že „uznání nezávislosti Kosova otevřelo Pandořinu skříňku a zahájilo nebezpečný proces překreslování hranic na celém světě”. Současného kosovského vicepremiéra Hashima Thaçiho, který v 90. letech stál v čele Kosovské osvobozenské armády a která na černém trhu údajně prodávala orgány svých zajatců, nazval válečným zločincem, Kosovo označil za „velmi podivný stát se silným vlivem narkomafií”, a dodal, že on osobně nezávislost Kosova nikdy neuznal.

Dne 3. května se Zeman v online rozhovoru pro Blesk TV vyjádřil ke kauze Ferdinanda Peroutky. Řekl, že pokud mluvčí Hradu Jiří Ovčáček nenajde do konce června článek „Hitler je gentleman„, vypíše Zeman z vlastního odměnu pro toho, kdo ho najde. V rozhovoru také uvedl, že oslavný článek na Třetí říši za války napsal i spisovatel Jaroslav Seifert.

Dne 5. května odmítl podepsat jmenování tří nových profesorů, dosavadních docentů Jiřího Fajta, Ivana Ošťádala a Jana Eichlera. Jako odůvodnění uvedl tiskový mluvčí prezidenta Ovčáček v případě Fajta zprávu, podle které Národní galerie, jíž je Fajt ředitelem, údajně navrhovala, aby víc než milion korun z několikamilionového sponzorského daru Komerční banky sloužil jako příspěvek k tabulkovému platu. V případě docenta Eichlera bylo jako důvod uvedeno působení v propagandistickém aparátu Československé lidové armády a v případě Ošťádala předlistopadové kontakty na StB. Rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima označil tento krok za znevážení akademické obce univerzity a nepřijatelný zásah do principů akademických svobod. Česká konference rektorů vysokých škol předeslala, že se ceremoniálu předávání dekretů nezúčastní, hned následující den ho však ministr školství Marcel Chládek zrušil.

Na Den vítězství 9. května navštívil Moskvu kde se setkal s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem.

11. května se v Praze setkal s vietnamským prezidentem Trương Tấn Sangem. O den později přijal na Pražském hradě prezidenta autonomního Iráckého Kurdistánu Masúda Bárzáního, kterému poděkoval za kurdský boj proti Islámskému státu.

Ke konci června ohledně kauzy Hitler je gentleman přiznal, že Ovčáček s hledáním neuspěl, a slíbil odměnu 100 tisíc korun případnému nálezci. Zároveň se omluvil za nenalezení článku, na jeho existenci přesto nadále trvá.

Dne 2. srpna se Zeman v online rozhovoru pro Blesk TV vyjádřil k uprchlické krizi, kdy vzkázal uprchlíkům na českém území, že je do Česka nikdo nezval. Uprchlíci podle něj musí respektovat pravidla této země. Zároveň je vyzval: „Pokud se vám to nelíbí, běžte pryč”. V této souvislosti označil podnikatele Zdeňka Bakalu za „velmi neúspěšného podnikatele“ a „lidskou hyenu„, jelikož jeho firma RPG Byty jedná s ministerstvem vnitra, aby běžence umístilo v bytech po hornících v Havířově za 200 milionů korun ročně.

Na výročí sametové revoluce dne 17. listopadu 2015 vystoupil s projevem na demonstraci pořádané hnutím Blok proti islámu se svým projevem, ve kterém mimo jiné zdůraznil, že “ Když se ptám, co způsobuje migraci, pak vím, že velká většina těchto ilegálních migrantů jsou mladí, dobře živení, muži. A já se ptám, proč tito muži nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu. A pokud přicházejí ze zemí, kde se nebojuje, ptám se, proč nepracují pro svoji vlast a pro její zvelebení, aby jejich země překonala dosavadní zaostalost“. Za svůj výstup byl kritizován premiérem Sobotkou, ministrem pro lidská práva Dienstbierem a lidoveckými europoslanci, podle nichž podporuje fašizující hnutí. Předmětem kritiky se stala zejména skutečnost, že prezident stál na pódiu vedle Martina Konvičky, jenž byl druhý den obviněn z šíření nenávisti. Později prezident uvedl, že v době konání mítinku Martina Konvičku a jeho názory neznal a vyloučil, že by v budoucnu přijal jakékoli pozvánky na mítinky Bloku proti islámu. Nicméně v rozhovoru z června 2015 prezident vyjadřoval podporu Martinu Konvičkovi a jeho názorům, tudíž Martina Konvičku a jeho názory znal před 17. listopadem 2015.

Univerzita Karlova a Vysoká škola ekonomická, společně se třemi kandidáty na profesory, které Zeman odmítl jmenovat (Jiřím Fajtem, Ivanem Ošťádalem a Janem Eichlerem), podaly na prezidenta správní žalobu, neboť podle jejich názoru zákon o vysokých školách nepřipouští možnost nepodepsat jmenovací dekret. Navrhly Městskému soudu v Praze, aby Miloši Zemanovi jmenování profesorů uložil.

V prosinci 2015 Zeman ve svém vánočním poselství přivítal hospodářský růst České republiky a ocenil za něj i vládu. Zároveň s odkazem na exprezidenta Václava Havla prohlásil, že podle něj skončila tzv. „blbá nálada”. Zeman také v projevu odvysílaném ze zámku v Lánech znovu varoval před migrační vlnou. Uvedl, že „tahle země je naše a tahle země není a ani nemůže být pro všechny.“

2016

V lednu 2016 v rozhovoru pro Český rozhlas Plus uvedl, že migrační vlnu organizuje Muslimské bratrstvo, svůj názor opřel o informace od marockého ministra zahraničí Selahedína Mezuára, s nímž nedávno hovořil. Zároveň kritizoval Sobotkovu vládu za to, že ČR nevyčerpá 35 miliard z evropských dotací, mluvil o laxnosti a neschopnosti. V online rozhovoru pro Blesk TV kritizoval norskou sociální službu Barnevernet, která „v podstatě unáší děti a její činnost je gangsterismus nejhrubšího zrna“. Reagoval tak na kauzu, kdy byla české matce v Norsku odebrána dcera. V pořadu Partie televize Prima mimo jiné uvedl, že má připravený návrh mezinárodní smlouvy, podle níž by děti s českým občanstvím byly v Norsku vydávány svým rodičům.

Při návštěvě Jihomoravského kraje vzbudil pozdvižení, když na dotaz jedné z účastnic diskuse, jaké jsou možnosti zbavit se premiéra Sobotky, odpověděl: „Chcete-li se zbavit jakéhokoli politika, prezidenta nevyjímaje, je k tomu jediná demokratická cesta – a to jsou svobodné volby. […] A pak existuje nedemokratická cesta. A ta se jmenuje kalašnikov.“ Podle mnoha komentátorů a politiků napříč politickým spektrem šlo o „hloupý a nevkusný“ nebo „trapný a nepatřičný“ bonmot či žert, který ostře odsoudili. Mluvčí Ovčáček výrok hájil jako nadsázku.Miroslava Němcová (ODS) navrhla Poslanecké sněmovně přijmout usnesení, jímž by výroky ostře odmítla a žádala po prezidentovi omluvu, nebylo však v hlasování schváleno.Zdeněk Šarapatka podal na prezidenta trestní oznámení. Podle prezidenta ti politici, kteří na jeho bonmot „hystericky reagovali“, ze sebe udělali šašky. Při prezidentově únorové návštěvě Libereckého kraje mu nefunkční exemplář této zbraně věnoval jako soukromý dar hejtman Martin Půta (STAN).

V únoru 2016 v diskusi s občany v Kornaticích na Rokycansku přiznal výši výkupného, které stát vyplatil za dvě české dívky unesené v Balúčistánu, což kritizoval mimo jiné expert na terorismus a vyjednávání s únosci prof. Adam Dolník jako „strašně nebezpečné“, neboť tím „stát vytváří očekávání únosců, kolik tak mohou dostat peněz za občana toho daného státu, pokud ten člověk bude unesen“.

V únoru 2016 podle průzkumu agentury SANEP hodnotilo Zemana kladně 70,2 % dotázaných obyvatel ČR.

Senát 3. března těsnou většinou přijal usnesení, v němž nabádal prezidenta, že by měl být ve svých vyjádřeních zdrženlivý, neměl by ohrožovat a poškozovat vážnost jiných ústavních orgánů a rozdělovat společnost. Důvodem byly Zemanovy výroky proti sankcím Evropské unie vůči Rusku za jeho anexi Krymu, nejmenování některých kandidátů na profesory, účast na demonstraci extremistického Bloku proti islámu nebo výroky na adresu premiéra včetně příměru s kalašnikovem.

13. října přijel Miloš Zeman spolu s Václavem Klausem a jejich doprovodem se zpožděním na státní pohřeb bývalého slovenského prezidenta Michala Kováče a na samotný obřad už nebyli vpuštěni, ale účastnili se až pozdějších částí pohřbu. Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček označil za důvod zpoždění špatné počasí a chybu letových dispečerů. Tyto důvody byly vyvráceny a 22. října se Ovčáček za svá slova adresovaná letovým dispečerům omluvil.

Dne 21. října 2016 přinesla média informaci, že prezident republiky odmítl udělit Řád T. G. Masaryka Jiřímu Bradymu. Důvodem pro odmítnutí vyznamenání měla být schůzka ministra kultury ČR Daniela Hermana, Bradyho příbuzného, s dalajlámou. V důsledku toho někteří čeští politici odmítli svou účast na slavnostním ceremoniálu předávání státních vyznamenání 28. října 2016.

 

Použité zdroje v životopisu:

Přispěvatelé Wikipedie, Miloš Zeman [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2016, Datum poslední revize 9. 12. 2016, 21:10 UTC, [citováno 16. 12. 2016] <Wikipedia.cz>

Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licenci 3.0 Unported.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *