Věra Čáslavská (3. května 1942 Praha – 30. srpna 2016 tamtéž) byla československá sportovní gymnastka, trenérka a významná sportovní funkcionářka, sedminásobná olympijská vítězka, čtyřnásobná mistryně světa, jedenáctinásobná mistryně Evropy a čtyřnásobná Sportovkyně roku Československa. Po sametové revoluci byla v letech 1990-1996 předsedkyní Československého olympijského výboru a v letech 1995-2001 také členkou Mezinárodního olympijského výboru.
Spolu s Ruskou Larisou Latyninovou je jednou ze dvou gymnastek historie, kterým se podařilo získat zlaté medaile ve víceboji na dvou po sobě jdoucích olympijských hrách. Zlato z víceboje také vyhrála na Mistrovství světa v roce 1966 a Mistrovství Evropy 1965 a 1967. Přes čtyřicet let již drží mezi gymnasty rekord v absolutním počtu individuálních zlatých olympijských medailí. V letech 1964-1968 nebyla na velkém závodu ve víceboji poražena.
Biografie, životopis Věry Čáslavské
Od dětství se věnovala baletu a krasobruslení. V roce 1957 v necelých 15 letech se setkala s Evou Bosákovou a začala pod jejím vedením trénovat gymnastiku. V témže roce vyhrála gymnastické mistrovství republiky dorostenek i juniorek. V roce 1958 na mistrovství světa ve sportovní gymnastice v Moskvě obsadily československé gymnastky v soutěži družstev druhé místo, ve víceboji jednotlivců skončila Čáslavská osmá. Téhož roku obsadila na mistrovství Československa druhé místo za Bosákovou. O rok později (1959) Čáslavská získala na mistrovství Evropy v Krakově svou první zlatou medaili za cvičení na kladině a stříbrnou za přeskok. V roce 1958 začala Věra Čáslavská spolupracovat s trenérem Vladimírem Prorokem, který ji vedl do olympijských her v Tokiu, po něm s trenérkou Slávkou Matlochovou.
Roku 1960 byla členkou stříbrného československého olympijského družstva na OH v Římě, v individuálních soutěžích skončila ve víceboji žen osmá a na kladině šestá.
Významný úspěch zaznamenala v roce 1962 na mistrovství světa v Praze, kde vyhrála přeskok, ve víceboji jednotlivců skončila druhá a v prostných třetí. Československé družstvo získalo stříbrnou medaili.
Dalším vrcholem její kariéry byl rok 1964, především pak Letní olympijské hry 1964 v Tokiu, kde získala zlatou medaili ve víceboji jednotlivců, v přeskoku a na kladině. Československé družstvo skončilo druhé. O rok později na mistrovství Evropy v Sofii získala pět zlatých medailí (bradla, kladina, prostná, přeskok, víceboj).
Na mistrovství světa v Dortmundu v roce 1966 zvítězila ve víceboji jednotlivců a v přeskoku, dále získala stříbrnou medaili na kladině a v prostných. V soutěži družstev pak československé gymnastky získaly zlatou medaili.
V roce 1967 na mistrovství Evropy v Amsterdamu získala zlato ve všech soutěžních disciplínách.
V roce 1968 se účastnila Letních olympijských her v Mexiku, kde získala zlato za víceboj, přeskok, bradla a prostná. Stříbro pak za kladinu a v družstvech. V průběhu těchto her se vdala za Josefa Odložila (11.11.1938 Otrokovice – 10.9.1993 Domašov), českého reprezentanta v běhu. Na těchto olympijských hrách ukončila svoji sportovní kariéru. Během slavnostního ceremoniálu předání medailí gesty protestovala proti okupaci Československa, když stála společně na stupínku se sovětskou závodnicí. Během slavnostního hraní sovětské hymny otočila hlavu od soupeřky směrem do země. V témže roce byla vyhlášena nejlepší sportovkyní světa.
V roce 1969 se jí narodila dcera Radka, v roce 1974 syn Martin. Manželství s Josefem Odložilem se rozpadlo, ale po sametové revoluci se Věře Čáslavské začalo dařit ve společenské sféře. Dostala nabídky na místo primátorky hlavního města nebo velvyslankyně v Japonsku, ale přijala až místo poradkyně prezidenta Václava Havla. Stala se také předsedkyní Československého a poté Českého olympijského výboru.
V srpnu 1993 ji potkala životní tragédie, když její bývalý manžel Josef Odložil zemřel po potyčce se synem Martinem. Čáslavská měla syna ve své výlučné výchově a podle informací ze soudních spisů jej vedla k nerespektování otce. Syn byl po dlouhém procesu a mediální kampani odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři roky, ale v roce 1997 byl osvobozen milostí Václava Havla, o kterou Čáslavská nežádala. Noviny to tehdy popsaly tak, že milost dostala především ona. Během tohoto období jí došla životní energie a v roce 1996 se začala stahovat do ústraní. Následujících deset let se téměř s nikým nestýkala a nikde nevystupovala, žila v domě s pečovatelskou službou. S depresemi se léčila v psychiatrické léčebně v Bohnicích a k nim se přidala i závislost na lécích na spaní. Později se o depresi vyjadřovala jako o strašné věci, kvůli které ztratila patnáct let života. V roce 2007 se začala Čáslavská s ohromným elánem vracet mezi lidi a začala pomáhat českým sportovcům. V létě 2015 ale onemocněla rakovinou slinivky, která se v létě 2016 zhoršila. Dne 30. srpna jela na prohlídku do IKEMu, kde ale zůstala a ve 21:55 na následky vleklé nemoci zemřela. Její pohřeb se konal v úzkém rodinném kruhu ve čtvrtek 8. září 2016 a její ostatky byly zpopelněny v šumperském krematoriu. Oficiální rozloučení pro představitele státu, sportovce a veřejnost proběhlo v pondělí 12. září 2016 od 10 hodin v historické budově Národního divadla v Praze. Rozloučení mělo formu komponovaného pořadu, který moderoval Marek Eben a na gymnastku zde zavzpomínali čeští sportovci.
Politická, společenská a trenérská činnost
V roce 1968 se zapojila do politického života a podepsala petici Dva tisíce slov. V roce 1971 byla vyloučena z řad členů ČSTV. V roce 1974 vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze a věnovala se trenérské činnosti. Později jí bylo dovoleno vykonávat trenérskou činnost v Mexiku (1979-1981).
V lednu 1990 se stala poradkyní prezidenta ČSR Václava Havla pro sociální otázky a pro sport, od roku 1991 pak působila jako jeho asistentka.
V letech 1990-1992 zastávala funkci předsedkyně Československého olympijského výboru a poté byla až do roku 1996 předsedkyní Českého olympijského výboru a členkou Mezinárodního olympijského výboru (1995-2001).
V prezidentských volbách v roce 2013 aktivně podpořila Karla Schwarzenberga, naopak hlasitě protestovala proti Miloši Zemanovi a Janu Fischerovi kvůli jejich bývalému členství v KSČ. V září 2015 napsala otevřený vzkaz adresovaný české veřejnosti, v němž apelovala na solidaritu a pomoc těm, kteří prchají před válkou během uprchlické krize.
Ocenění Věry Čáslavské
- 1964, 1966, 1967, 1968 – Sportovec roku
- 1968 – nejlepší sportovkyně světa, druhá nejznámější žena světa
- 1989 – Cena Pierra de Coubertina, udělil Mezinárodní výbor pro fair play při UNESCO
- 1991 – uvedena do Dvorany slávy v New Yorku
- 1991 – Olympijský řád, udělen Mezinárodním olympijským výborem
- 1995 – státní vyznamenání Medaile Za zásluhy II. stupně, udělil prezident České republiky Václav Havel
- 2010 – japonský Řád vycházejícího slunce, předal japonský velvyslanec v České republice Čikahito Harada v pražské rezidenci
- 2014 – Cena Hanno R. Ellenbogenové
- 2016 – cena Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky ve světě
Použité zdroje:
Přispěvatelé Wikipedie, Věra Čáslavská [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2017, Datum poslední revize 3. 08. 2017, 09:34 UTC, [citováno 17. 08. 2017] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=V%C4%9Bra_%C4%8C%C3%A1slavsk%C3%A1&oldid=15216628>
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licenci 3.0 Unported
www.gahetna.nl