Prof.Otakar Vávra (28. února 1911 Hradec Králové – 15. září 2011 Praha) byl český filmový režisér, scenárista a pedagog. Během svého dlouhého života, od třicátých do osmdesátých let a výjimečně i později, natočil mnoho filmů, mezi které patří husitská trilogie (1954-1956), Romance pro křídlovku (1966) a Kladivo na čarodějnice (1969). Hodnocení jeho osobnosti je značně rozporuplné: bývá označován za nejkontroverznějšího představitele českého filmu, který se přizpůsobil každému režimu, ale také za jednoho z jeho nejpřínosnějších osobností, který mj. vychoval řadu tvůrců tzv. nové vlny.
Životopis Otakara Vávry
Jeho dlouhý život se mu stal inspirací k autobiografii Podivný život režiséra. „Můj život byl s chybami, nehrdinský, ale často dost odvážný,“ tvrdil ve svých pamětech. „Člověk se přece po porážce vždycky zvedá a nikdy neztrácí naději. Umělec musí mít nezlomnou víru v člověka,“ napsal v závěru své knihy. Od roku 1945 byl v KSČ.
V roce 2001 byl vyznamenán Českým lvem za celoživotní přínos české kinematografii i Cenou za mimořádný umělecký přínos světovému filmu na karlovarském filmovém festivalu a v roce 2004 Medailí Za zásluhy. Oceněn byl prakticky každým politickým systémem, kterým prošel.
V posledních desetiletích byla jeho partnerkou téměř o 40 let mladší režisérka Jitka Němcová. Z prvního manželství měl jednoho syna.
Zemřel 15. září 2011 dvě hodiny před půlnocí na pooperační komplikace zlomeniny krčku.
Umělecká kariéra
Studoval v Brně a Praze architekturu. Během let 1929-1930, kdy stále ještě studoval, spolupracoval na několika dokumentech. Roku 1931 produkoval experimentální film Světlo proniká tmou (i následující krátké filmy Žijeme v Praze a Listopad byly experimentálními snímky). Prvním filmem, který režíroval, byla Filosofská historie z roku 1937.
Dalším filmem byl Cech panen kutnohorských, kde si zahrála Zorka Janů, sestra známé Lídy Baarové. Zorka Janů hrála i ve Vávrových filmech ze 40. let Podvod s Rubensem a Pacientka Dr. Hegela. Její sestra Lída Baarová hrála ve Vávrových filmech Panenství, Maskovaná milenka, Dívka v modrém a Turbina.
Po roce 1945 natočil Krakatit, film se silným protiválečným poselstvím. Po únorovém komunistickém puči roku 1948 se přizpůsobil nové situaci a točil a produkoval filmy oslavující nový režim nebo epické historické fresky podporující oficiální interpretaci české historie: Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem. V dalším desetiletí se režim stal liberálnějším a toto období přineslo jeho nejhodnotnější filmy: Zlatá reneta, Romance pro křídlovku a především Kladivo na čarodějnice. Podobně jako celý český film, v šedesátých letech 20. století prožíval mimořádné tvůrčí období. Po pádu socialismu stát víceméně přestal dotovat kinematografii a jeho posledním dlouhometrážním filmem tak zůstala Evropa tančila valčík.
Během svého života natočil celkem 52 hraných filmů a přibližně k 80 filmům napsal scénář. Jeho první a poslední dílo dělí neuvěřitelné 3/4 století.
Významná díla Otakara Vávry
Kladivo na čarodějnice
Jeho magnum opus je Kladivo na čarodějnice (1969), film založený na stejnojmenné (1963) knize Václava Kaplického o čarodějnických procesech 17. století. Kaplický se naopak inspiroval knihou Malleus maleficarum.
Děj se soustřeďuje na osudy skutečných obžalovaných v čarodějnických procesech na Moravě;v letech 1678-1695. V době humanismu znovu propukla mezilidská nenávist zapříčiněná mocichtivými jedinci. Inkvizitor Jindřich František Boblig z Edelstadtu rozpoutal sérii procesů, která stála život víc než stovku lidí. Popisem brutality moci film sváděl ke spojení s politickými procesy 50. let, zejména s osudem Milady Horákové nebo s procesem se Slánským. Sám Vávra tento postřeh potvrdil jako správný.
Černobílá alegorie plná symbolů sleduje příběh až do procesu a odsouzení kněze. Neschopnost zastavit zlo hned zpočátku jen inkvizitora podporuje v jeho činech. Film končí jeho slovy: „Já už nejsem obyčejný člověk. Já jsem… nahoře.“
Romance pro křídlovku
Dalším z jeho tvůrčích vrcholů se stala Romance pro křídlovku (1966). Černobílý film je založen na stejnojmenné básni Františka Hrubína o lásce mezi studentem, který si užívá letní prázdniny, a dcerou principála. Milenci se rozhodnou utéct, ale otec vybere pro dívku jiného nápadníka. On sám tento svůj film označoval za vůbec nejlepší.
Krakatit
Krakatit (1947) je film natočený na motivy stejnojmenného románu Karla Čapka z roku 1924. Vynálezce nebezpečné výbušniny se snaží uchovat svůj objev v tajnosti, aby nemohl být zneužit.
Černobílá verze byla v roce 1980 následována barevnou, která nese název Temné slunce. Remake snímku posunul příběh do moderní doby a nevyhnul se propagandě. Často je považován za jeho nejslabší práci.
Pedagogická činnost
V padesátých letech společně s jinými českými režiséry pomohl založit FAMU, na které vyučoval po pět dekád (od roku 1963 jako profesor). Jeho studenty byli Miloš Forman a jiní představitelé české nové vlny. Z FAMU odešel v roce 2008.
Jeho žáky byli například Miloš Forman, Jiří Menzel, Věra Chytilová, Evald Schorm, Jan Schmidt, Emir Kusturica nebo Lordan Zafranović.
Filmografie
- 1931 Světlo proniká tmou
- 1934 Žijeme v Praze
- 1935 Listopad
- 1936 Velbloud uchem jehly
- 1937 Panenství
- 1937 Filosofská historie
- 1938 Na 100 %
- 1938 Cech panen kutnohorských
- 1939 Dívka v modrém
- 1939 Humoreska
- 1939 Kouzelný dům
- 1939 Maskovaná milenka
- 1940 Pacientka Dr. Hegla
- 1940 Podvod s Rubensem
- 1940 Pohádka máje
- 1941 Turbina
- 1942 Okouzlená
- 1942 Přijdu hned
- 1943 Šťastnou cestu
- 1945 Rozina sebranec
- 1945 Vlast vítá
- 1946 Cesta k barikádám
- 1946 Nezbedný bakalář
- 1947 Krakatit
- 1947 Předtucha
- 1949 Láska
- 1949 Němá barikáda
- 1953 Nástup
- 1954 Jan Hus
- 1955 Jan Žižka
- 1956 Proti všem
- 1958 Občan Brych
- 1959 První parta
- 1960 Policejní hodina
- 1960 Srpnová neděle
- 1961 Noční host
- 1962 Horoucí srdce
- 1965 Zlatá reneta
- 1966 Romance pro křídlovku
- 1968 Třináctá komnata
- 1969 Kladivo na čarodějnice
- 1973 Dny zrady
- 1974 Sokolovo
- 1976 Osvobození Prahy
- 1977 Příběh lásky a cti
- 1980 Temné slunce
- 1983 Putování Jana Amose
- 1984 Komediant
- 1985 Veronika
- 1985 Oldřich a Božena
- 1989 Evropa tančila valčík
- 2003 Moje Praha
- 2006 Hlava kance – videoklip
Použité zdroje:
Přispěvatelé Wikipedie, Otakar Vávra [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2017, Datum poslední revize 20. 02. 2017, 11:58 UTC, [citováno 24. 03. 2017] <https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Otakar_V%C3%A1vra>
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licenci 3.0 Unported