Gustav Klimt

Životopis Gustava Klimta

Otec Ernst Klimt, zlatník a rytec pocházející z Travčic u Litoměřic, připravoval své syny na zlatnické povolání, ale Gustav projevoval výrazné kreslířské nadání a ve čtrnácti letech úspěšně absolvoval přijímací zkoušku na Kunstgewerbeschule, vídeňskou uměleckoprůmyslovou školu. Zároveň studoval malířství v ateliéru Ferdinanda Laufbergera a po jeho smrti pokračoval u profesora Bergera. Roku 1877 začal na stejné škole studovat i jeho bratr Ernst a to byl začátek jejich vzájemné spolupráce. Bratři Klimtové si spolu se svým kolegou ze studií Franzem Matschem otevřeli v roce 1883 ve Vídni umělecký dekoratérský ateliér. Často pak oba bratři Klimtové i Matsch spolupracovali například s věhlasným architektonickým ateliérem Fellner a Helmer – díky tomu se podíleli třeba i na výzdobě divadla v Karlových Varech nebo v Liberci. Pro liberecké divadlo vytvořil dodnes sloužící malovanou oponu..

Roku 1887 Klimt dostal zakázku na vytvoření obrazu představujícího interiér císařského divadla, za který dostal císařské ocenění. Na sklonku roku 1892 zemřel umělcův otec a nedlouho po něm i mladší bratr Ernst.

Projekt stropních maleb do haly Vídeňské univerzity, který představili Klimt a Matsch, přijala porota v roce 1894. Klimt, Joseph Maria Olbrich a Josef Hoffmann spolu s několika dalšími umělci založili roku 1897 Secesi. V témže roce namaloval Klimt své první krajinomalby.

Roku 1898 umělec realizoval plakát pro první výstavu Secese a zúčastnil se přípravy časopisu Ver Sacrum. Ve vášnivé polemice o obrazu určeném pro Vídeňskou univerzitu Klimta roku 1900 horlivě bránil Franz Wichkoff. Obraz získal zlatou medaili na Světové výstavě v Paříži. V roce 1905 Klimt odkoupil od státu všechny obrazy určené pro univerzitu, opustil Secesi a založil novou skupinu – Kunstschau. Na IX. Bienále v Benátkách se v roce 1910 setkal s velkým úspěchem. V roce 1911 získal v Římě první cenu za Život a smrt. Roku 1917 byl jmenován čestným členem Akademie výtvarných umění ve Vídni a v Mnichově. V důsledku krvácení do mozku zemřel ve středu 6. února 1918 ve věku pouhých 56 let. Do márnice Všeobecné vídeňské nemocnice o den později přispěchá Egon Schiele, který nakreslí Klimtův posmrtný portrét. Gustav Klimt je následně 9. 2. pochován na hřbitově v Hietzingu.

Měl vlivné postavení v umění monarchie a byl oblíbeným portrétistou vídeňské společnosti. Patří mu klíčové postavení v rakouských dějinách umění.

Na jeho počest a připomenutí je pojmenován expresní vlak rakouských spolkových drah (ÖBB) „EC 78/79 Gustav Klimt“, který jezdí z Gratzu přes Vídeň, Břeclav, Brno a Českou Třebovou do Prahy-Hlavní nádraží.

Obraz Portrét Adele Bloch-Bauer I (také zvaný Zlatá Adéla) zakoupil v roce 2006 Ronald Lauder za 135 milionů amerických dolarů (asi tři miliardy Kč), čímž se stal nejdražším zobchodovaným obrazem. Později v roce 2006 byl tento rekord překonán díly Willema de Kooninga a Jacksona Pollocka, i tak tento portrét zůstává na třetí příčce.

Smrt

11. ledna 1918 Klimta v jeho ateliéru ranila mrtvice, ochrnul na polovinu těla a byl převezen do vídeňského sanatoria. Tam 6. února 1918 zemřel na zápal plic způsobený epidemií španělské chřipky. Pochován je na vídeňském hřbitově Hietzing.

Dílo Gustava Klimta

• Hudba I (1895)
• Nuda Veritas (1899)
• Judita a Holofernes I (1904-1905)
• Vodní had I (1904-1907)
• Tři období života ženy (1905)
• Polibek (1907-1908)
• Danae (1907-1908)
• Hygieia (1907)
• Zlatá Adéla – Portrét Adele Bloch-Bauer (1907)