Andrej Babiš

Andrej Babiš (narozen 2.září 1954 Bratislava) je původem slovenský podnikatel a politik s českým občanstvím, od 26. října 2013 poslanec českého parlamentu. Od 29. ledna 2014 je 1. místopředsedou vlády Bohuslava Sobotky a ministrem financí.

Je majitelem agrochemického holdingu Agrofert. Koncem roku 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou Akce nespokojených občanů, ze které později vzniklo politické hnutí ANO 2011, po volbách v roce 2013 druhá nejvýznamnější politická síla v České republice. Od června 2013 je Andrej Babiš prostřednictvím Agrofertu majitelem celostátních deníků Lidové noviny a Mladá fronta DNES a dalších sdělovacích prostředků mediálního koncernu MAFRA.

Andrej Babiš je podle časopisu Týden druhý nejbohatší český občan. Týdeník odhadl jeho jmění v roce 2009 na 35 až 48 miliard Kč, v roce 2012 již na 75 až 90 miliard Kč. Podle finančního časopisu Forbes činilo jeho jmění v březnu 2013 dvě miliardy dolarů (736. nejbohatší člověk světa) a v roce 2014 2,4 miliardy dolarů (772. nejbohatší člověk světa).

Životopis Andreje Babiše

Činnost rodičů

Babišův otec Ing. Štefan Babiš se narodil v roce 1922 v Hlohovci, matka Ing. Adriana roz. Scheibnerová se narodila roku 1927 v Jasině na Podkarpatské Rusi. Oba jeho rodiče absolvovali VŠE v Bratislavě a byli zaměstnaní v Řempu (podnik vyrábějící řemeslnické potřeby). Jeho matka následně pracovala jako tajemnice na Univerzitě Karlově v Praze. Otec Štefan Babiš poté pracoval pro firmu Československá keramika a stal se jedním z průkopníků zahraničního obchodu na Slovensku v období socialismu. Později stál při vzniku katedry zahraničního obchodu na VŠE v Bratislavě, kde externě přednášel.

Po příchodu do Strojexportu byl Štefan Babiš vyslán do Etiopie, kde prodával mimo jiné i české obráběcí stroje. Následně byl přeložen do Paříže, kde celá jeho rodina žila do roku 1961. Tam začal Andrej chodit do základní školy zřízené při tamním československém velvyslanectví. Po návratu z Francie byl otec v roce 1962 vyloučen z Komunistické strany Slovenska a propuštěn z práce. Oficiálním důvodem vyloučení byla ztráta stranické legitimace a nenahlášení zahraničního pobytu sestry, proti vyloučení se Štefan Babiš odvolal. Štefan Babiš posléze pracoval jako technik ve Výzkumném ústavu kabelů a izolantů, Adriana Babišová pracovala ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu, Hydrologickém ústavu Slovenské akademie věd a v Ústavu marxismu-leninismu.

Po invazi armád Varšavské smlouvy začal Štefan Babiš pracovat pro ministerstvo zahraničního obchodu a v lednu 1969 mu bylo vráceno členství v KSS. Tentýž rok byl vyslán do Ženevy, kde poté zastupoval Československo jako delegát v jednáních o tehdy stále ještě provizorní smlouvu GATT (General Agreement on Tariffs and Trade – Všeobecná dohoda o clu a obchodě) při OSN.

Studium a počátky kariéry

V září 1969 začal Andrej Babiš studovat na všeobecném švýcarském gymnáziu a hrál také ve volejbalovém klubu Servette Ženeva, se kterým se dostal až do finále juniorské ligy. Později onemocněl trombocytopenií a rok strávil v nemocnici. V roce 1971 rodina přicestovala na měsíční dovolenou do Bratislavy, Štefanovi Babišovi však bylo oznámeno, že přichází o výjezdní doložku z důvodu nelegálního pobytu jeho švagra v zahraničí. Doložka mu později byla obnovena pod podmínkou, že Andrej Babiš zůstane na Slovensku. Andrej Babiš žil s babičkou a studoval na gymnáziu v Bratislavě, kde v roce 1974 maturoval. Posléze byl přijat na obchodní fakultu VŠE v Bratislavě, směr zahraniční obchod.

Na VŠE se věnoval práci v mezinárodní organizaci studentů AIESEC a stal se jejím prezidentem. Díky tomuto aktivismu byl na brigádách ve Francii či Belgii. Vysokou školu ukončil s červeným diplomem, základní vojenskou službu absolvovat ze zdravotních důvodů nemusel. 1. listopadu 1978 nastoupil do státního PZO Chemapol Bratislava, v témže roce se stal kandidátem KSČ, za jejíhož člena byl přijat o dva roky později, tedy v roce 1980.

Na podzim 1985 byl vyslán jako delegát PZO Petrimex do Maroka, kde zastupoval také dalších 15 podniků zahraničního obchodu, např. Lignu či Motokov. V Maroku pobýval i v době sametové revoluce. Poté se vrátil do PZO Petrimex. Stal se ředitelem obchodní skupiny, která měla tehdy monopol na dovoz surovin pro výrobu hnojiv v Československu.

Soukromý život

Od 70. let byla Babišovou manželkou spolužačka z gymnázia a později lékařka Beata (Beatrice) roz. Adamovičová, mají spolu dceru Adrianu a syna Andreje. Manžel dcery Adriany Martin Bobek pracuje ve společnostech Agrofertu. S manželkou se Babiš podle svých slov rozvedl. Od 90. let Babiš žije s družkou Monikou (roz. Herodesovou), která si změnila příjmení na Babišová. S Monikou Babišovou má také dvě děti, Vivien a Frederika. Má o sedm let mladšího bratra, podnikatele Alexandra Babiše.

V online rozhovoru pro noviny Blesk v roce 2013 Babiš uvedl, že věří v Boha.

Evidence Státní bezpečností

Podle dosud zveřejněných dokumentů pocházejících z archívu slovenského Ústavu paměti národa (ÚPN), byl Babiš od 12. listopadu 1980 evidován jako důvěrník Státní bezpečnosti (StB) a 11. listopadu 1982 v bratislavské vinárně U obuvníka měl za přítomnosti kpt. Rastislava Mátraye a por. Júliuse Šumana podepsat vázací akt, čímž se údajně stal agentem StB s krycím jménem „Bureš“. Registrován byl u Oddělení kontrarozvědné ochrany československého zahraničního obchodu Odboru na ochranu ekonomiky Správy kontrarozvědky v Bratislavě (1. oddělení III. odboru XII. správy ZNB). Toto oddělení mělo na starost sledování zastupitelských organizací zahraničního obchodu v Bratislavě, mezinárodní výstavy a veletrhy v Bratislavě a monitorování činnosti zahraničních rozvědek v československém zahraničním obchodě. Dochované listiny přitom naznačují, že Babiš se Státní bezpečností vědomě spolupracoval již jako důvěrník. Agentem StB byl Babiš údajně do roku 1985, kdy jej PZO Petrimex vyslal dlouhodobě do Maroka; s příslušníky StB se prý za uvedené období setkal celkem sedmnáctkrát. Krycí jméno „Bureš“ figuruje nejméně ve dvou dalších svazcích StB – jednak ve spisu „Oko“, kde je „Bureš“ nejméně dvakrát zmíněn jako autor hlášení určených pro tuto organizaci, a jednak ve spisu „Voják“, v němž figuruje jako opakovaný návštěvník konspiračního bytu.

Podle mluvčího Agrofertu Karla Hanzelky bylo důvodem schůzek to, že Babiš odmítal dovážet nebezpečné fosfáty ze Sýrie. Sám Babiš jakoukoli spolupráci s StB rezolutně popřel. Obvinění ze spolupráce StB považoval za předvolební boj, a zažaloval slovenský Ústav paměti národa. Věří, že soud vyhraje podobně, jako jej vyhrála herečka Jiřina Bohdalová, která také byla vedena ve spisech StB. Na stání v říjnu 2013 se nedostavil, soud již Babišovu výpověď měl a přesto byl soud odročen na 14. dubna 2014. Podle Babiše je soud zmanipulovaný.

Ústav paměti národa v roce 2011 upozornil, že pravdivost archivovaných dokumentů nijak neověřuje. V roce 2013 ale ředitel ústavu Ondrej Krajňák prohlásil, že „obecně existuje jen malá pravděpodobnost, že by evidence byly vykonstruované, když nezávisle na sobě existovaly ve třech svazcích.“ Také podle Radka Schovánka z českého Ústavu pro studium totalitních režimů je prakticky vyloučeno, že by byly zachované dokumenty Ústavu paměti národa padělkem.

Dne 26. června 2014 Okresní soud Bratislava I nepravomocně rozhodl, že je Andrej Babiš ve svazcích StB evidován neoprávněně. Soudkyně v odůvodnění rozhodnutí uvedla: „Soud neměl za prokázané, že navrhovatel vědomě spolupracoval se Státní bezpečností a že byl jejím agentem“. Slovenský Ústav paměti národa se proti rozhodnutí odvolal. Odvolací soud původní rozsudek potvrdil. ÚPN proti tomuto rozhodnutí podal v listopadu 2015 dovolání k slovenskému nejvyššímu soudu, neboť se domnívá, že rozhodnutí nižších instancí bylo založeno na nezákonných důkazech.

Podnikání

Agrofert

V roce 1992, když bylo jasné, že se Václav Klaus a Vladimír Mečiar domluvili na rozdělení Československa, navrhl Babiš zřízení kanceláře Petrimexu v Praze. 25. ledna 1993 z této kanceláře vznikl samostatný podnik AGROFERT, spol. s r.o. Začátkem roku 1995 pak došlo k navýšení základního kapitálu Agrofertu, po kterém se majoritním vlastníkem stala ve Švýcarsku registrovaná společnost O.F.I.

V současnosti je Agrofert akciovou společností a největším českým zemědělským, potravinářským a chemickým holdingem. Holdingová společnost ovládá více než 230 právně samostatných společností, zejména v České republice a na Slovensku, jejich konsolidované tržby dosáhly v roce 2012 téměř 132,5 miliard Kč. Společnost patří mezi největší firmy v České republice, zde vlastní nebo má v nájmu 57 tisíc hektarů zemědělské půdy (0,7 procenta území České republiky nebo 1,6 procenta veškeré zemědělské půdy). Společnost vlastní a řídí Andrej Babiš. Do portfolia Agrofertu patří kromě chemické výroby, potravinářských podniků a zemědělské výroby také vydavatelská firma AGF Media a. s., od června 2013 také Agrofert vlastní velký mediální koncern MAFRA a. s., který v roce 2013 vydává dva celostátní tištěné deníky (Lidové noviny a Mladou frontu DNES), regionální deník Metro, provozuje tři televizní stanice, dvě rozhlasové stanice, zpravodajské servery Lidovky.cz, IDnes a Česká pozice a vlastní také jednoho virtuálního mobilního operátora. Agrofert zahrnuje také společnosti v Maďarsku, Polsku, Nizozemsku a Německu. V posledně jmenované zemi jsou to chemický závod SKW Piesteritz a od února 2013 také velkopekárna Lieken.

V roce 2008 byl Andrej Babiš kritizován poté, co Česká televize zveřejnila záběry tajnou kamerou zachycující schůzku Andreje Babiše a tehdejšího šéfa antimonopolního úřadu Martina Peciny. Schůzka v autosalonu Mercedes Forum na pražském Chodově se konala v době, kdy antimonopolní úřad posuzoval rozšíření Babišova koncernu Agrofert o další společnosti. Podle Martina Peciny se s Babišem setkávali opakovaně a chůzka se konala v autosalonu proto, že v Praze neměl kancelář.

V roce 2010 pobíraly Babišem vlastněné firmy státní dotace ve výši 3 miliardy korun. V roce 2014, v době, kdy byl Babiš ministrem financí, odpustilo ministerstvo Agrofertu daně ve výši 1,476 miliardy korun.

Polský lobbista Jacek Spyra v roce 2007 přesvědčoval Babiše, že se v Polsku chystá jeho stíhání za údajnou korupci při privatizaci Unipetrolu, a nabízel Babišovi, že za úplatek ve výši 10 milionů Kč dovede toto stíhání zastavit. Babiš obviněn nebyl a naopak byl Spyra za to, že požadoval po Babišovi peníze, odsouzen za podvod.

Babiš sám se proti označení „miliardář“ ohrazuje. Říká, že jeho hlavním majetkem je 28 listinných akcií reprezentujících 100 % základního jmění Agrofertu. Dne 20. ledna 2014 odešel z vedení Agrofertu, před tím než se stal ministrem financí.

Biopaliva

V roce 2010 schválila poslanecká sněmovna novelu Zákona o ochraně ovzduší, která v souladu s tendencemi v celé EU zvýšila povinný podíl biopaliv v benzínu a naftě. Babiš připustil, že zákon pomohl prolobbovat. Podle ekonoma a politika Petra Macha díky přimíchávání biopaliv spotřebitelé doplácejí asi dvě koruny na litr pohonných hmot, ročně přibližně 15 miliard korun, z čehož přibližně 10 miliard údajně připadne firmám patřícím Babišovi. Podle Babiše biopaliva zdražují cenu nafty maximálně o 46 haléřů na litr, benzín prý díky biopalivům dokonce zlevnil. Kvůli biopalivům se Andrej Babiš dostal na půdě parlamentu ČR do sporu s Miroslavem Kalouskem, který ho obviňuje ze střetu zájmů.

SynBiol

V roce 2008 se Andrej Babiš stal jediným akcionářem společnosti SynBiol, a.s. V roce 2012 byla společnost neaktivní s aktivy ve výši 1,9 mil. Kč tvořenými hotovostí na účtech. V roce 2013 měla již aktiva ve výši 24 mil. Kč, když se stala společníkem s podílem 87,75% ve společnosti Hartenberg Holding, s.r.o. a vlastníkem půjčky ve výši 22 mil. Kč společnosti Hartenberg Holding. Dalšími společníky v Hartenberg Holding jsou (přímo či nepřímo) Jozef Janov, bývalý partner Penta Investments, a Libor Němeček, šéf investic Agrofertu. Společnost Hartenberg Holding se označuje jako investiční fond (není však investičním fondem podle zákona o investičních společnostech a fondech) a investuje převážně v oblasti zdravotnictví.

K 1. lednu 2014 došlo k rozdělení společnosti Agrofert, a.s. odštěpením a společnost SynBiol se stala nástupnickou společností odštěpené části. Odštěpeným majetkem jsou převážné podíly ve společnostech, které vlastní nemovitosti, mj. Farma Čapí hnízdo, a.s. či Anděl Media Centrum, s.r.o. (vlastník sídla skupiny MAFRA). V roce 2014 tak již SynBiol měl konsolidovaná aktiva ve výši 11,7 mld. Kč a konsolidované tržby ve výši 888 mil. Kč. Do SynBiolu také patří francouzská společnost Exorep, provozovatel restaurace Paloma v Mougins, oceněné prestižní michelinskou hvězdou.

Politická kariéra

V listopadu 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou Akce nespokojených občanů a nevyloučil, že by z ní mohlo vzniknout politické hnutí. Jako politické hnutí bylo ANO 2011 registrováno 11. května 2012.

V srpnu 2012 se stal prvním předsedou hnutí, když v tajné volbě získal 73 ze 76 hlasů. Se svým hnutím chce bojovat proti korupci a za nižší daně. Sám státu na daních odvádí 23 milionů korun ročně, jeho holding zhruba 800 milionů korun ročně.[zdroj?]

Na svou činnost obdrželo hnutí ANO 2011 od Babiše z jeho vlastních prostředků za rok 2011 okolo 25 milionů korun. V krajských volbách konaných roku 2012 finančně podpořil uskupení Východočeši, Mimo Jiné a zlínské M. O. R. (Hnutí za Morální Očistu Radnice). Skrze jejich kandidátky potvrdil kandidaturu sedmi členů ANO 2011.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Hlavním městě Praze jako lídr hnutí ANO 2011. ANO 2011 dosáhlo v těchto volbách značný úspěch, když obsadilo druhé místo za ČSSD se ziskem 18,65 % hlasů.

Během předvolební kampaně byl Babiš funkcionáři politické strany TOP 09 Miroslavem Kalouskem a Markem Ženíškem označen za „komunistického udavače“. Babiš reagoval podáním trestního oznámení pro pomluvu.

V lednu 2014 se stal kandidátem hnutí ANO 2011 na post vicepremiéra a ministra financí ve vládě Bohuslava Sobotky. Dne 29. ledna 2014 byl do obou funkcí jmenován. Navrhoval splacení části státního dluhu z 350 miliard korun, které údajně leží bez užitku na účtech České národní banky (ČNB). Podle představitelů banky jde o nesmysl a banka žádné volné prostředky nemá. Jako ministr financí doporučil lidem, kteří by chtěli podnikat, aby si nejprve zkusili zaměstnanecký poměr.

V listopadu 2014 popřel spekulace, že by chtěl v budoucnosti kandidovat na prezidenta České republiky. Připustil, že by se v budoucnosti mohl stát předsedou české vlády.

Od roku 2012 psal svůj blog na serveru iDNES. Poté, co se stal ministrem české vlády, přispívání na blog ukončil.

Na III. sněmu hnutí ANO 2011 obhájil v únoru 2015 post předsedy hnutí. Od delegátů dostal v tajné volbě všech 186 hlasů.

Bývalý prezident Václav Klaus na jaře 2015 označil propojení politiky a byznysu Andrejem Babišem za nebezpečné a vývoj české politiky poté, co se Babišovo ANO 2011 stalo jednou z nejsilnějších stran, za „hrůzostrašný“.

V roce 2015 jako ministr financí prosazoval zavedení elektronické evidence tržeb (EET) a prohlásil, že nebude-li zavedena, bude nutné zvýšit daně. Plán na zavedení EET se dočkal kritiky od opozičních poslanců.

V červnu 2016 Babiš prohlásil, že Babiš odejde z politiky, pokud hnutí ANO po následujících volbách skončí v opozici.

V senátních volbách na podzim 2016 získalo ANO 2011 pouze tři senátorská křesla, což bylo považováno za prohru. Babiš poté prohlásil, že Senát je de facto zbytečný, a nebránil by jeho zrušení.

Spor s Echo24

V červnu 2013 koupila Babišova skupina Agrofert mediální skupinu MAFRA, pod kterou patří i celostátní deník Lidové noviny. Z Lidových novin poté odešlo několik redaktorů včetně šéfredaktora Dalibora Balšínka. Balšínek s některými bývalými redaktory pak založili zpravodajský server Echo24, a vytkli si za cíl „být protiváhou oligarchizovaným českým médiím“.

Dne 22. března 2014 server zveřejnil rozhovor redaktora Daniela Kaisera s Helenou Válkovou, ministryní spravedlnosti za ANO 2011. Rozhovor se týkal mimo jiné Babišova zbohatnutí, jeho údajné spolupráce se Státní bezpečností a možného ovlivňování obsahu novin ve prospěch ANO 2011. Dalším tématem rozhovoru bylo postavení Čechů za Protektorátu. Podle Babišova následného vyjádření byl rozhovor tendeční, provokativní a vedený za účelem ministryni poškodit. Echo24 označil za projekt, který byl vytvořen za účelem napadat jeho samotného a jeho hnutí, a redaktory Echo24 za „tuneláře, kteří vytunelovali Lidové noviny, udělali tam 50 milionů ztrátu a fandili ODS.“ Za celou věcí měli podle něj stát místopředseda TOP 09 a bývalý ministr financí Miroslav Kalousek a ředitel ČEZ Martin Roman. Babiš dále prohlásil: „Doufám, že váš bílý kůň, ten Klenor, má dostatečně velké majetkové přiznání, aby prokázal potom ty vaše náklady.“ Podle některých autorů, například Adama Drdy z Revolver Revue,Jiřího X. Doležala z Reflexu, bývalého politika Miroslava Macka nebo serveru Mediaguru tím z pozice ministra financí pohrozil investorovi deníku Janu Klenorovi finanční kontrolou. Podle Drdy tím navíc vyhrožoval potenciálním konkurentům svých periodik. Šéfredaktor Balšínek všechna Babišova nařčení odmítl. Babiš se později za svá slova omluvil s tím, že nemá a nikdy neměl v úmyslu prověřovat hospodaření zpravodajského serveru. Dále uvedl, že má problém si zvyknout na to, že jako politik nemůže říkat, co si doopravdy myslí.

Počátkem května 2014 v redakci Echo24 skutečně proběhla kontrola z finančního úřadu. Podle redakce nebyly při kontrole nalezeny žádné nesrovnalosti.

Spolupráce s ÚOOZ

Podle investigativního novináře Janka Kroupy se stal Babiš v roce 2006 informátorem Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Původně Babiše útvar sledoval kvůli podezření, že by mohl být zapleten do vraždy Františka Mrázka, důležité postavy českého podsvětí, toto podezření se ale nepotvrdilo. Babiš poté nabízel jednomu z detektivů buď peníze, nebo kariérní růst, nakonec se stal jeho informátorem. V roce 2016 protestoval proti reorganizaci policejních útvarů, v rámci které byl ÚOOZ sloučen s Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality do Národní centrály proti organizovanému zločinu.

Zelená perla 2013

V roce 2014 obdržel anticenu Zelená perla 2013 za svůj výrok: „My se jednou asi z té demokracie poděláme, všichni. Jak jinak totiž vysvětlit to, že se tu k dálnici vyjadřuje i jezevec, ekologický terorista a taky každý starosta chce mít výjezd.

Čapí hnízdo

V březnu 2016 oslabilo důvěryhodnost Andreje Babiše několik protichůdných vyjádření kolem využití dotace na výstavbu areálu Čapí hnízdo. Podstatou „kauzy Čapí hnízdo“ je podezření na účelové čerpání dotací určené pouze pro malé nebo středně velké firmy, když podle kritiků koncern Agrofert formálně převedl v roce 2008 společnost Čapí hnízdo na jiného majitele krytého listinnými akciemi na majitele, protože Agrofert by dotaci ve výši 50 mil. korun nezískal. Na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny Babiš uvedl, že majiteli akcií byli jeho dospělé děti Adriana a Andrej a bratr partnerky Moniky Martin Herodes.

Výrok o táboře v Letech

Počátkem září 2016 vzbudily pozornost a kritiku Babišovy výroky v souvislosti s romským koncentračním táborem v Letech. Podle jeho vyjádření při návštěvě Varnsdorfu novináři o táboru lžou, nešlo o koncentrační, nýbrž pracovní tábor. Dále to spojil s otázkou (ne)pracujících Romů: „Byly doby, kdy všichni Romové pracovali. To, co píší v novinách, ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam.“ Po ostré kritice jiných vrcholných politiků zprvu uvedl, že jen citoval slova svého známého a že byl výrok vytržený z kontextu, později se za výrok omluvil. Dodatečně oznámil, že na pietní místo v Letech osobně zavítá a sežene peníze na výkup vepřína a výstavbu památníku. Návštěvu podnikl spolu s ministrem kultury Danielem Hermanem a ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem v úterý 6. září.

Zdroje použité v životopisu Andreje Babiše:

Přispěvatelé Wikipedie, Andrej Babiš [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2016, Datum poslední revize 17. 12. 2016, 12:30 UTC, [citováno 19. 12. 2016] <Wikipedia.cz>

Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte původ-Zachovejte licenci 3.0 Unported

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *